Pssst…ať je nevzbudíš

Človíčku…opět jsi v mé nekonečné říši?
I přes svou malost ti odvaha stále nechybí.

Tvé kroky, pomalé a těžší, cítím na svých prastarých zádech.
Usedáš v tichu, abys doplnil síly a dech.

Ano, vím…můj hábit je po tisíciletích těžký.

Ale uvědomuješ si vůbec, kam jsi právě vstoupil?

Cítím, že ne.

Jsi tak malý a tvá nevědomost tě činí zranitelným.

Má říše se během věků proměnila v nespočet tváří a tvrdá práce času jí vtiskla podobu, která září.

Slunce pomalu zapadá a ty stále neodcházíš.

Človíčku…naslouchej hlasu v sobě, který ti šeptá: "Tohle je čas pro jiné."

Pokoušíš svůj strach, který z tebe cítím.

Tvé kroky znovu míří vzhůru.
A strach v tobě sílí, protože i ty už něco cítíš.

Dech je těžší. Rychlejší. A ruce na foťáku se lehce třesou.

Strach se pomalu plíží a ovládá tvou mysl.

Dobrá tedy…uklidním tě.

Nic se ti nestane.

Jen zůstaň potichu, schovaný v zákoutí. Pssst…ať je nevzbudíš.

Má říše se ti otevírá. Říše titánů.

Človíčku, bojíš se stále?

Pokora je tvůj pevný štít.

Kroky tvé tiché, bez pýchy a zloby, provedly tě mezi pradávné doby.

Majestátní titáni kolem kráčí, v tichosti, bez jediné řeči.
Tak obrovští a přece jemní.

A když už jejich stíny zmizí, jen lehký závan větru si s tvými vlasy tiše hrál.

Titáni světa, kteří po věky věků nesou tíhu Země na svých ramenou.  ❤️ 

Pochopil jsi človíčku?

Ve stínů titánů budeš vždy v bezpečí.