Človíčku, jsi zván na oslavu léta

Prastarý tichý les letním Sluncem v objetí a mlhou přikrytý.

Vítej, človíčku, jsem potěšen, že jsi mou pozvánku na oslavu léta přijal.

Dnes ovšem jednu podmínku pro tebe mám. 

Potůček zpívá svou první píseň večerní. A les se rozestoupil abys ty mohl vstoupit. 

Pojď, tiše našlapuj.

Ne, neotáčej se zpět.  Vše, co je za tebou se uzavře.

Jdi dopředu a vše dobře pozoruj.

V posledních paprscích soumraku se v tichém zázraku kdosi probouzí. 

Rosa je darem tichého večera,
skrývá v sobě magickou moc.

Človíčku, však víš. Jen tomu, kdo naslouchá srdcem i snem,
otevře bránu do světa za lesem.  

Drobná kvítka zvědavá, čekají, co se asi bude dít. 

Však oni to dobře ví, ale nepoví. Mlčky se tou krásou kochají.

Malá tůňka v tichu čeká, kdo pak se v jejím odrazu asi uvidí. 

Ty, snad?

Ne, ta není pro tebe, nemysli jen na sebe.

Tvoje srdce bije jako zvon.

Cítím, že jsi v napětí, kdo že se dnes před tebou objeví. 

Už jsou tady, vidíš človíčku?

Jsou tak něžné, jemné, křehké, že se ani kvítko pod nimi nehne. 

Tančí z květu na květ. Ta malá krásná stvoření. Jejich vlasy dlouhé září jako paprsky sluneční.

Tento letní večer, tato noc otvírá svou tajemnou moc. 

Človíčku, ty musíš tančit svůj tanec večerní. Toť podmínka má.

Umíš tančit?

Uvolni svou mysl, své tělo, svou duši a naslouchej písni večerní.

Ona povede rytmus tvého srdce, těla a mysli. 

Cítíš?

Človíčku, ty tančíš spolu s nimi. 🩷