Pojď, malý človíčku, ukážu ti velká tajemství mé říše

Človíčku, vstoupil jsi na mé rozsáhlé území, a tak pamatuj, jak malý jsi.

Vidím, že jdeš pomalým krokem hlouběji a hlouběji do mé duše.

Slyším tvůj dech, tvůj tlukot srdce.

A co ty? Slyšíš mě?

Dotýkáš se mě. Tvá ruka je tak jemná.

Cítíš to spojení?

Jsme chvíli jedno tělo, v té omamně tiché harmonii.

Pomalu se otáčíš a díváš se směrem dolů. Hledáš něco? Někoho?

Ano, hledáš. Hledáš mou malou / velkou říši.

Cítím, že v ní věříš. Skutečně věříš.

Zavři oči, otevři svou mysl a nech se mnou vést.

Pojď, ty malý človíčku, ukážu ti svá velká tajemství.

A nyní oči otevři ať vidíš tu krásu všude, jež se zjeví tomu, kdo v úctě stát tu bude.

A kdo, ví třeba se i objeví. Sám král lesa a malé lesní bytůstky s ním.

Stačí se otevřít a v srdci místo mít.

Však po tobě, ty človíčku, laškovně pokukují.

Tam za pařezem, v mechu, se ukrývají.

Vidíš je?

Jsou schovaní tu či tam, jen tomu se ukážou, kdo věří pohádkám.

A co vy človíčci, věříte / nevěříte?  ❤️